DFDA
Duši jsem vysypal do popelníku
a pokoj nechal vonět růží
Na posteli po ní zůstal
jenom mokrej stín
Zvednuvší se vítr
bude mlátit do oken
dokud ho nenechám odnést
všechno z těch zbytků
kterejm se nikdy nemělo říkat láska
září 2025
Ještě
Daleko za kopce táhnou se vlaky
odtáhly den a léto taky
Plameny svíček lehaj si na bok
přichází podzim
léto až za rok
V ulicích vítr
v srdci mám Hálka
ještě mě polib
Než přijde válka
září 2025
Místo vlasů hady a místo pleti šupiny,
stehna peřím hladit a dočista se ušpinit.
Na kamení usnout a na seně se probudit,
našlapovat zkusmo a pro svou čest se zostudit.
Rozdali jsme karty a do krbu je hodili,
podřezali žíly a nože si tim ztupili...
Jsme tak rádi sami – a nejlíp je nám konečně,
když ležíme spolu a jsme sami společně.
srpen 2025
Viděl ji mazat si marmeládu na chleba
tak vybudoval marmeládové doly
Potkala včelaře z vedlejší vesnice
Zachutnal jí med
srpen 2025
Čekání na život
Sám si lehne do trávy mezi luční zvonky,
promítne si za oči řadu prošlých let.
Kouká prázdně do nebe, něžně hladí stonky,
ví, že musí duši poslat na výlet.
Orosí si víčka, potom žádá ptáky,
svěří se, že umírá – chce je slyšet pět.
Vidí větrem prohýbat se mladé vlčí máky,
přeje si se vrátit – byť jen o rok zpět.
Zchátralé jsou duše, které zítřkem žily
v příšeří a chladu nesplněných snů.
Nespasí tě andělé, nespasí tě víly,
dál si čekej na smrt – jak už řadu dnů.
květen 2025
Podlil jsem si oči krví
Všem zvířatům
i všem květům
vládnou barvy cizích světů
Tráva bude chvíli hnědá
moje vlasy rudý – běda
bílý víno zčervená
a tvoje oči znachověj
– jenom pro tu cizí chvíli
než mý bělmo pozdě k ránu
bude zase bílý
květen 2025
Egypt 4
Život je nefér
stěžoval si
Ramses II. měl přes padesát meželak
zatímco on
může mít
maximálně čtyři
Pak si uvědomil
že nemá ani jednu
a měnit to nechce
Ledaže by to byla ta blondýna co stojí vedle mě
Ale život je nefér
duben 2025
Egypt 3
Na nejkrásnější ze všech
nejkrásnějších žen
se zapomíná
Nejlíp to ví Nefertari
Smrštěná hierarchickou perspektivou
ale s hrudníkem hrdě vzepjatym
a slzama v očích
v divoce roztančeném stínu
Nefertiti
Ramses nezapomněl
ale my ano
a prý je toho ještě hodně
duben 2025
Egypt 2
Smrděl chcankama
měl starý oči a mladou duši
Svěřil se
že ze všeho nejvíc touží
po bílý holce
a americkejch dolarech
Smál se a tvrdil že je z Čech
i když tam nikdy nebyl
Evropanky jsou prej krásný
ale za obličejem maj poušť
vidí to skrz oči - divil se že já ne
Poušť za Al Karnou je prej hezčí
a když tam chodí mlčet
slýchá tam někoho zpívat
duben 2025
Egypt 1
Nil je prý muž i žena
zplodil sám sebe
Kdysi dávno bylo Slunce v plenkách
a všechno připomínalo Nil
V Evropě se to ještě neví
ale jednou to prý zjistí všichni
duben 2025
Dlouho být vzhůru – a činit tak bděle
navzdory gotický duši v mym těle.
Oči všech barev se zakalej šedou,
sotva se naděješ, na smrt tě vedou.
Průzračná voda se zakalí žabincem,
snadno se přítel tvůj může stát cizincem.
Smrt je jen otrokem, život je pánem,
kterej nás ke světlu přivázal ránem.
březen 2025
Osvětlovač
Chvíli nebejt hlavní postavou
ale osvětlovačem
v cizím divadle
Otevřít oči
a na chvíli oslepnout jako kdysi
Hledat v kupce sena
střípky dětství
Kužel světla
a pravdomluvný oči
Vyblitě modrá obloha
mraky odklidil kulisák
vítr
Jen ať vás to nezaskočí
i oči uměj zalhat
I oči uměj zalhat
Ale uměním neni pořád mluvit pravdu
ale svítit v cizím divadle
i s pocitem hlavní postavy v těle
březen 2025
Jen tak si sednout
nechat mozek
unudit se k životu
Smítka prachu rozptýlený po pokoji
jsou tichý svědci
života
co se nestihl
Sedět na pobřeží
kaleidoskopem sledovat racky
a lelky chytat do děravejch sítí
Hlava jak střep
Rozbít kaleidoskop o zem
a barevnej písek vysypat do moře
Nechat se žít
březen 2025
Shibari
Něžný ruce jsou skoro hrubý
fialový vlasy skoro modrý
a bolest rozesmívá
milence
co si odsouzený k nenávisti
hrajou na něhu
Nejistym úsměvem jí vypráví příběhy o bolesti
dokud se z toho nerozvzdychá
(a nerozesměje)
Na stehnech má otisky dlaně
co se do rána vypařej
ale zůstanou strobem
vypálený do sítnice
až do doby
kdy chcene přestat
bejt tim čím jsme se v dětství stali
U vína měl oči sklopený a styděl se
ji poprosit
Ze soucitu šla s ním
a teď visí ze stropu
jako kukla běláska ovocného
Má ji tajně rád
a tak ji alespoň mučí když ji nemůže hladit
ona se směje když jí nevidí do tváře
Provaz se zavrtá do masa a vyštve zpod víček
hejna stínů
přes bradu až na prsa
Ztěžuje si že má jedno raneno slabší
a tak ji pověsí za druhý
Anděla bez křídel v zajetí provazů
březen 2025
Hrabe se jí pod kůží, aby našel sebe.
Ze svejch žil jí odleje červánky jak z nebe.
Život – ten má jistotu jenom v muších larvách,
když na hajzlu krvácim v neonovejch barvách.
prosinec 2024
Seno
Slunce rozmylo tmu
do odstínů ptačího zpěvu
a cvrkotu brouků z otýpek sena
Z brouků jde strach
ale ptáci je sežerou
Ptáci odletěli a my zestárli
a až se za rok vrátíme
budeme se bát motýlů
Slunce se zatmí
lehne si do trávy
tráva seschne
a shoří
Zůstanou tu jen masky
co jsme si nestihli sundat
Prosinec 2024
Tahle holka zahodila svoje oči do moře
aby nebylo vidět že pořád brečí
Když je chtěla nazpět
ryby ji neslyšely
protože nemaj uši
Tak jim ta holka ukradla jejich rybí oči
a teď je má pořád mokrý
Ryby osleply
prosinec 2024
Samota
Obličeje poznám na obrovskou dálku,
hned jak vidim tvůj, očekávám válku.
Samota je lékem na hluboký rány,
vztek nám odemyká a zamyká všechny brány.
Jsme tak rádi sami, a nejlíp je nám konečně,
když ležíme spolu a jsme sami společně.
listopad 2024
Smůla
Moje smůla je jen odpad,
čekám, kdy to bude jinak.
Na jeden vzlet jeden propad,
asi navždy budu bídák.
Otevřu si zase okno,
zase budu civět ven,
v okně doufat, že má smůla
stala by se jantarem.
listopad 2024
Podzim
Jablka dozrála
jejich matky se uložily pod vlastní vlasy
a někdy pláčou
jenže to není vidět
protože kořeny jsou tak hluboko
až je to k smíchu
listopad 2024
Hotovo
Tělo je hladový, duše je smutná,
věř mi, že změna už nebude nutná.
Zklidnění těla je to, co klid ruší,
závislý tělo ti vyjebe s duší.
Teď už tě nespasí změna, byť rázná,
tělo je zničený, duše je prázdná.
listopad 2024
Nesl jsem ti košík fíků
pár jsem jich cestou snědl
slíbil jsem že se polepším
když jsem je jedl znovu
za trest jsem si ukousal prsty
a ty jsi stejně plakala
listopad 2024
Muž a žena
Pořezal jí stehna do krve
protože ho o to prosila
řekla řež a on řezal
krev chutnala jako slaná marmeláda
a stehna vypadala jako záhon chryzantém
Škrtil ji až se dávila
řekla škrt' a on škrtil
sliny chutnaly jako med
a rozlézaly se po dlaních
jako tenounké paprsky babího léta
a utíkaly se schovat do vlasů
Stál na útesu
a ona stála s ním
řekla skoč a on skočil
listopad 2024
Oheň už dohořel, kamna jsou černý,
žrádlo se v lednici obrací v červy.
Červy si nakrájim do tvaru nudlí
do svýho vývaru, slížu je z kudly.
Oči se rozjasněj, vzápětí vzplanou,
mý víly obžerství přede mnou stanou.
Společně zhřešíme ve tmě pod svícnem
po horký polívce s bolavym jícnem.
Máma mě jebala, že strašně hltám,
bába se vztekala, že se v tom vrtám.
Vybleju polívku do zimy na mech,
abych měl pokoj a zatopim v kamnech.
listopad 2024
Já si tě obleču - to nám den zaviní,
pak přijde poledne, šaty ti zasviní.
Já si tě učešu, slunce tě rozcuchá,
pak přijde podvečer, šeptá ti do ucha.
Já si tě ohřeju, večer tě ochladí,
neboť svit měsíce noční žár odradí.
Já si tě vysvleču, noc tě pak vylíže,
než ráno vystoupí na prázdný refýže.
listopad 2024
Namaluju ti na zeď anděla
ukradenejma barvama z posledního flámu.
Zelenou jsem vzal ranní rose,
modrou lučním květům,
žlutou zase slunci
a tělovou tobě.
Černou - tu si nechám
a kdybys chtěla čerta
na zeď místo anděla,
říznu se
krev zvětrá
na černou.
Chceš čerta?
říjen 2024
Postel vzplála.
Každej sten je hrst hlíny,
kterou zahazujem ostatky
naší minulosti.
Tvý rty potem zjemnělý
stávaj se mi anděly.
A dovolávaj se dávno umrlýho boha.
A já si uvědomuju, že tak jsme
Sisyfa ještě neviděli...
Tak šťastnýho,
jak to nesnesitelná lehkost pití
dovolí...
Hladim tě po těle
pod saténovou noční košilkou
a chtěl bych se nás ptát:
Kdo jsi ty a kdo jsem já...?
I když mě někde vzadu pálí,
že nejsme víc
než dvě těla
a dvakrát jednadvacet gramů
ztrápený duše...
březen 2024
Už je jedno, že to hoří,
že to to smrdí po příkoří,
začne se ti ježit.
Všechny naše noci zvracíš,
nakonec se stejně vracíš,
na srdci máš nežit.
Ušpiněná od lilia
děláš různý alotria.
S hudbou se daj přežít.
Život hraje!
K tanci vstát!
Prožít dur a prožít moll,
vínečko a rohypnol.
Co se stane, má se stát,
poslali jsme lásku spát.
prosinec 2023
Teď už vim, že je málo tak pěknejch pohledů
jak na první sníh
po strašně dlouhym vedru
Někdy zapomínám, že sněží i v létě
a že nic netrvá věčně
A často vzpomenu si,
jak zima v rakvi byla krásná
Když mi z nosu chčije krev
listopad 2023
Sníh přinesl do Prahy ticho
a ona po dlouhý době zaslechla
jak moc jí vlastně zvoní v uších
Tu roztrhanou bílou peřinu
jí do vlasů sypou andělé
co ji dávno opustili.
A nejhřejivější věcí na dohled
jsou ukrajinský matky
čnějící z pražskejch ulic
s žalostnejma pohledama
semaforů v dešti.
únor 2023
"Hranolky s kečupem!" - BDSM.
Bloudíš mym životem jako zlym snem.
A vidět tě rudnout dřív, než zhasnem...
Pod očima kruhy, řev - BDSM.
Na krku modřiny od CNC.
Pán bůh rád bere a dávám, když chci.
říjen 2022
Andělé nemaj žíly,
protože nemůžou umřít.
Ale kdyby žili,
museli by zuřit.
Múzy nemaj tužby,
jenom mokrý stehna.
A když jim něco dlužim,
chtěj do papíru sténat.
Lidi nemaj mozky,
můžou se furt šálit.
Stavěj nový mosty
a nestíhaj je pálit.
červenec 2022